13. června 2015 v 17 hodin
výstava potrvá do 15. srpna 2015
Třetí výstava letošního roku pokrývá v programu galerie oblast architektury a díky přístupu Jana Fabiána i obecné úvahy o prostoru. Jeho volné instalace jsou spojené s enviromentální etikou a reagují na konkrétní prostorové vztahy. Často v nich pracuje s textem. V projektu 857 m2 pro galerii Benzínka v roce 2008 pokryl asfaltový povrch mezi bývalou čerpací stanicí a protější silnicí textem připomínajícím dopravní značení. ZÁKLADNÍ KONSTRUKTIVNÍ PLATFORMOU EVROPSKÉHO MODELU MĚSTA A KRAJINY A FAKTOREM OVLIVŇUJÍCÍM ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM ŽIVOT VE MĚSTĚ A POHYB KRAJINOU JE ROZLIŠOVÁNÍ MEZI TÍM, CO JE VEŘEJNÉ A SOUKROMÉ. VZÁJEMNÉ VZTAHY, HRANICE A DĚLENÍ TĚCHTO ÚZEMÍ URČUJÍ ZÁKLADNÍ OBRYSY KRAJINY – TEDY JAK VNÍMÁME KRAJINU. DŮSLEDKY, KTERÉ PŘINÁŠEJÍ AUTOMATIZOVANÉ PROCESY – MIMO JINÉ ROSTOUCÍ PŘEDMĚSTSKÝ OBYTNÝ PROSTOR, EXPANZE DOPRAVNÍ SÍTĚ, HUSTOTA BYDLENÍ A NEEKOLOGICKÉ ZÁSAHY ZÁSADNÍM ZPŮSOBEM OVLIVŇUJÍ POTENCIÁL POTŘEB, TUŽEB A ZVYKŮ SPOLEČNOSTI. Většina jeho prací upozorňuje na zmíněnou nebezpečnost automatizace. Statickými instalacemi oživuje procesuálnost, v níž je možná ukotven nějaký smysl. Obecně ve své práci hledá způsob, jak položit otázku, aby dílo, které zpracovává, mělo nejen vizuální účinek.
Fčela je název stavebnin v Uhříněvsi, kolem kterých Jan denně projíždí. Titul přenesený z konkrétních podmínek slouží jako stvrzení obsahu výstavy a zároveň funguje jako úsměvné splnění nepsané povinnosti výstavu pojmenovat. Velká část instalace se skládá z prefabrikovaných stavebních materiálů a pomůcek pro stavbu. Koncept vznikl v reakci na místo. Součinnost všech prvků by měla nasměřovat myšlenky k počátečnímu záměru postavit výstavní síň. Stavebními rekvizitami chce simulovat časoprostorové propojení současného stavu a původní myšlenky. Ve své práci tímto uvažováním navazuje na téma, v němž reaguje na připravený prostor. Například ve výstavě Modelové situace (2010) 'obložil' zábradlí a schodiště kartonem. Těmito zásahy chce znovu otevřít aktuálně uzavřenou podobu místa a vytvořit jimi hypotézu možných variant. Otevřenost procesu a neúplnost vizuality tu stojí proti sobě s momentálně završeným stavem připravené galerie. Video v prvním patře zaznamenává běžnou stavbu v tradičních proporcích. Z poloviny je zakryta transparentním lešením, kde probíhá oprava domu a na druhé straně jeho bourání. Poslední složkou výstavy je převedení pozornosti na portál – vstup do galerie, který stejně jako vnitřní instalace odkazuje na oslavu mezifáze pracovního procesu.
Denisa Bytelová, Sráč Sam
