Robot na pouti

Robot na pouti

Příběh Jiřího Kaňáka o stěhování kanceláří, ve kterých byl dekorací živý leguán, se stal podnětem pro výstavu v galerii sam83. V příběhu se odráží především přístup ke světu obsahující pozornost vůči absurditě a způsob, jakým se Jiří Kaňák zamýšlí při hledání řešení. Metoda, kterou ve své práci aplikuje, spočívá ve využití čistě technického jazyka pro interpretaci emocí, které se v člověku mohou odehrát při setkání s nepatřičností.

Na internetu našel model mechanického ramene MK2 a vytiskl ho na 3D tiskárně. Oživil jej vlastním algoritmem vycházejícím z chování zvířat držených v teráriích a vytvořil tak simulaci robotického zvířete. V galerii tento artefakt vyvolává řadu etických otázek týkajících se svobody zvířat a lidské nadřazenosti. Pro autora je ale stejně důležitým okamžikem nahradit konkrétního leguána robotickým živočichem. Další hodnotou jeho práce je proces, kdy se vyrovná se skutečností. Ten je dobře patrný ve videoperformance Monoblok (2020). Bílá plastová židle zde slouží jako znak civilizace, masové produkce a konečného produktu snahy o dokonalost. Anonymní zloduch se snaží násilně židli sprovodit ze světa. V dalším kroku už bez masky přistupuje Jiří Kaňák k následné péči a židli opravuje. Smyčka ničení a znovuobnovy. V dílech „Vesta“ a „Touha po kontextu“ se Jiří věnuje virtuálnímu vnímání reality a pocitu samoty v přelidněném světě.

Obdobnou schopnost vidění podivnosti života má i Martin Kolář, který se vyjadřuje malbou. Využívá explicitní narativ vycházející obvykle ze střetu perspektivy světa dětí a perspektivy světa dospělých. Barevností umocňuje spektakulární tón a podvratnost zobrazované reality, která je generována pocitem. Při zběžném pohledu získáváme dojem, že se nacházíme mezi „pouťovou airbrush“, „kapitalistickým realismem“ a balónkovými zvířaty Jeffa Koonse. S touto estetikou pracuje Martin Kolář vědomě a jeho formální přístup je svobodomyslný i řemeslně odpovědný. Souběžně s malbou se věnuje hudbě. Působí v alternative-grungeové kapele Miagra a v letošním roce založil sólový projekt Mia Opia, kde k animaci prvního autorského klipu použil vlastní ilustrace. Zde, stejně jako v malbách, zobrazuje vesmír jako nevyčerpatelný zdroj možností.

Jejich spojení reprezentuje mladou vášeň i řízený patos, jak se kritickým způsobem vyrovnat s realitou.

SrS, db