Sam
TAK DOBROU
AiC Struhadlo
10. 8. 2012
Výstava obsahuje témata, kterými se Sam trvale zabývá ve své práci. Motiv se objevuje už na pozvánce, kde použil výřezy z anonymních rodinných fotografií. Rodina zde slouží jako modul rozvoje lidské populace dvěma směry. Do šířky, ve smyslu plošného rozpínání a do hloubky, ve smyslu generačního větvení na časové ose. Téma vyvolává otázky individuality a smyslu bytí.
Videosekvence dvou sester před žlutými zátahy vznikla na podobném principu jako fotografie z cyklu Ženich (2011), kde Sam všechny svatebčany obdařil úsměvem nevěsty. Pro jeho postup je charakteristické, že pro vyslovení myšlenky vytváří modelové prostředí na běžné situaci. Nic extrémního, přesto tyto situace obsahují skryté hraniční body, jejichž dopad je viditelný až s určitým časovým odstupem. V tomto případě vybral téma sváteční fotografie dětí. Západní křesťanská kultura utváří historicky kult právě zobrazováním. Pohybující se úsměv podvrací výpovědní hodnotu zobrazeného. Úsměv jako příslib toho, že je všechno v pořádku a zobrazování uměle vytvořených mezníků lidského života, jsou zde použity s otazníkem toho jaký máme podíl na utváření reality. Zvukovou složku vytvořil Sam nasnímáním channel flippingu, nesoustředěného přepínání televizních kanálů. Zvuk přináší do obrazu další postavu - muže, který se v současnosti pro seberealizaci chopil 'ovládání'. Tím se z hlavního obsahu vyděluje další genderové podtéma a otázka předurčenosti zvuků, které formují naše prostředí.
Šablony před projekcí do výsledného obrazu přináší určitou teatrálnost a skutečnou fyzickou přítomnost stínu. Vnitřně odkazují k Podobenství o jeskyni a opět k revizi odpovědnosti na utváření skutečnosti.
Druhá část výstavy – zvuková a světelná instalace ve sklepě s hromadou dětských bot, které je možné vidět skrz roztřepenou dírku sololitu – je stejné téma nahlížené už ne kvalitativním, ale kvantitativním úhlem pohledu, kdy jsou pokřivené osudy děvčátek rozmělněny v množství jiných osudů, které mizí bez povšimnutí.
